Jmenuji se Andrea Opatová a i když jsem více než dvě desetiletí žila ve vesničce Ryšín, pocházím z Rakovníka a nyní zde znovu, společně se svými dvěma chlapy (manžel a syn), bydlím.

 

Co dál o sobě říci?

Jsem věčný optimista, ráda zkouším nové věci a tak trochu se zajímám o věci mezi nebem a zemí, o sílu myšlenky a o sílu ducha:-)
 
Ráda vymýšlím a realizuji nové věci/postupy/výrobky, pro které hledám umístění a využití. Jejich neustálé opakování mě ale příliš neuspokojuje a tak se stává, že některé výrobky jsou ojedinělé nebo jen v pár kopiích. (naušnice fimo jsou výjimkou potvrzující pravidlo)
 
Možná to souvisí s tím, že jsem narozená ve znamení berana, a tak když se pro něco nadchnu, jsem přesvědčena, že to zvládnu.
Přiznávám, že někdy jsem netrpělivá a tvrdohlavá a tak si občas průběh věcí lehce znesnadním, ale to není nic, co by mě rozhodilo:-)
 
Věřím, že vše špatné je pro něco dobré a že když si člověk něco opravdu přeje a něco pro to dělá, nakonec se mu to podaří.
 
Také plně souhlasím s tím, co řekl p.Dušek:
,,Štěstí je stav, ve kterém člověk dělá to co miluje a miluje to co dělá. Tudíž to co dělá je pro něj odměnou. To znamená, že pokud se ti daří dělat to co miluješ a milovat co děláš, potom pociťuješ štěstí.“ 
 

Jak jsem se dostala ke tvoření?

K malování mě přivedla moje mamina, která ve mně už v raném mládí rozpoznala určité vlohy a neváhala je ve mně celoživotně rozvíjet.
Sice jsem začala kreativními malbami na zdi, ale když se na to podívám zpětně...byl to jistý základ pro dnešní oblíbené velkoformátové malby na zdi, které běžně realizuji především v dětských pokojích. 
Později už mě nebavilo jen kreslit a malovat a tak jsem pomalu přešla na tvoření z hlíny, papíru...a fima.
 

Proč právě fimo?

Protože výroba keramiky do bytu nepatří, říká Ondra...:-)
Proto jsem ustoupila a rozhodla jsem se si pro výrobu keramiky pronajmout dílnu a v bytě dělám bordel už jen s fimem:)) 
 
Na začátku to byly jen čtyři kostičky fima s tím, že z nich vytvořím originální naušnice pro svoje kamarádky. 
Pak se ozvaly jejich kamarádky, kamarádky kamarádek...a tak se začal okruh mých odběratelek rozrůstat. 
Dnes už vyrábím několik desítek střelených naušnic a keramika se stala druhořadou.
 

Co dělám když netvořím?

Dohlížím na to, aby tvořili ostatní. A pak mám radost z toho, jak jim to jde pěkně od ruky:-)
 

Co bych chtěla říci závěrem?

Jsem ráda, že dělám co mě baví. Mám podporu od mé rodiny a přátel, které si vážím. Když vidím, jak mé výrobky vyvolají úsměv na tváři, mám upřímnou radost, která mě motivuje k dalšímu tvoření. A o tom to je:-)